tunto

SOUND & IMAGE 10.10.2004

Genre: ElectroJazz
Label:Aani Records (Rockadillo Records, Finnland)

Unsere elektronische Buschtrommel von und nach Finnland funktioniert in der Regel eigentlich immer ganz ausgezeichnet, nur diesmal hatte wohl Väterchen Frost ein paar Schaltstellen lahmgelegt und so erfahren wir erst jetzt bei frühlingshaftem Tauwetter von einer Band, deren Debutalbum bereits letzten Oktober bei den Suomis herauskam. Macht aber nix, denn diese Scheibe hat bislang eh noch keinen deutschen Vertrieb gefunden, ist folglich hierzulande auch nur über diplomatische Kanäle oder das Gepäck einreisender Finnen erhältlich.
Ohne jegliche Farbstörung optisch einprägsam in schlichtem Grau gehalten, ist die Platte auch für den sporadischen Plattenladenbesucher leicht erkennbar und dank einer naheliegenden Verbindung zwischen Wort und Geist vor allem auch leicht ertastbar, denn „Tunto”, der Name der Band, haftet in Form kleiner Knubbel als durchsichtiger Aufkleber in Blindenschrift auf dem Cover. Tunto heißt Fühlen.
Nach diesem Exkurs in finnische Etymologie zurück zur Platte. Petri Heimonen, Jyri Terämaa und Matti Wallenius bewegen sich im Fahrwasser des hinlänglich bekannten finnischen Musikalien-Aushängeschilds Rinneradio, die unter der Leitung von Tapani Rinne schon Anfang der 90er den Fusionbetrieb zwischen programmierter Elektronik und jazziger Spielfreude aufgenommen hatten. Die in letzter Zeit immer häufiger auftretenden Ausflüge Rinneradios in den Dancebereich haben Tunto allerdings außen vorgelassen, sie konzentrieren sich mehr auf die klangvolle Umsetzung nordischer Gelassenheit, wobei auch hier und da ein kleiner Schelm zum Vorschein kommt. „Swamp Music”, so der fünfte Track dieser CD, ist nicht etwa eine behäbige oder nur zäh vor sich hinfließende Ode an finnische Sumpflandschaften, sondern erinnert eher an ein polkatanzendes Qietsche-Entchen, dem eine Schrammelgitarre ordentlich Beine macht.
Weitaus weniger volkstümlich vollziehen sich die restlichen 9 Stücke. Breakbeats, seltsame Atemgeräusche sowie programmierte bzw. orientalische Live-Perkussion bilden die subtile Basis für Heimonens Woodwind-Exkursionen, die ganz im Stile polarkreisiger Eindringlichkeit gehalten sind. Und die teilweise schrägen Töne aus Walleniussens E-Gitarre komplettieren schließlich einen Sound, der einerseits sehr trendbewußt ist, andererseits eindeutige Rückschlüsse auf eine traditionsbezogene Jazz-Pädagogik zuläßt. Finnland ist also wieder einmal ziemlich weit vorne. Nur manche Vermarktungsstrategien müßten noch etwas getunt werden

FREEMUSIZ.CZ 05.02.2005 | Pavel Zelinka

Tunto - pohled do jazzové budoucnosti

Na přelomu října a listopadu proběhl v Praze festival Sámijské kultury, na které se představila i formace Wimme. Její člen Matti Wallenius má prsty také v projektu Tunto, kloubícím lidovou hudbu s jazzem a elektronikou.

Tunto - Tunto
10 skladeb, 47:20, Rockadillo rec.

Zajímá vás world music? Máte alespoň malý přehled o její severské větvi? Tak to vám určitě neunikl loňský festival Sámijské kultury, který proběhl na přelomu října a listopadu v Praze. Tedy, pokud jste se o festivalu dozvěděli přes nepochopitelné informační embargo... Vystupovaly zde velezajímavé kapely nejsevernější části pevninské Evropy a jako třešnička na dortu i nejznámější kapela kloubící starodávný způsob zpěvu - joik - se současnou hudební realitou - Wimme. V této trojici také působí nenápadný hráč na strunné nástroje, strýcovského vzezření a stoického vystupování, Matti Wallenius, který během loňského roku přivedl na svět svůj hudební projekt Tunto.

Tunto znamená ve finštině smysl. To pochopí i ti, kteří finštině z nepochopitelných důvodů nerozumí :)) - název projektu je totiž na líci desky vyveden pouze průhlednou přelepkou v Braillově písmu pro slepce. Trojice muzikantů hraje jazz "severského" ducha (Nils Petter Molvaer či Eivind Aarset) vyzbrojena dominantními dechy (Petri Heimonen), kytarou (Matti Wallenius) a elektronickým backgroundem a rytmy (Jyri Terämaa). Matti je na desce, stejně jako na koncertě Wimme, nenápadným, přesto důležitým článkem týmu, který složil většinu repertoáru. Jeho kytara nevystupuje až výjimky jako nástroj, který by na sebe strhával pozornost. Naopak saxofony, klarinet a flétny v Petriho rukách rozehrávají základní témata i po seversku stoicky sólují. Elektronika přináší rytmiku rovnějšího střihu, občas až breakbeatového či drum'n'bassového vyznění. Je však podána tak jemně, že vám to dojde až po několikerém poslechu.

Organicky propojená složka syntetické a ruční práce, jazzová témata pomalejšího tempa a celková zadumanost tvorby projektu - to jsou hlavní poznávací znamení Tunta. Nejsou jediní, kdo ve Finsku takovou hudbu tvoří - hluboká tradice jazzu i experimentování s elektronikou přivedla na svět i další exportní partičky hrající obdobným stylem (RinneRadio, Wimme, SlowHill a další). V Čechách takhle (ani po technické stránce) nikdo nehraje. Je to dáno jinou hudební tradicí, či jinou pozicí jazzu na místní hudební scéně? Nevím. Pokud bych musel na nějakou paralelu přijít, tak bych spojil muzikanty Bártovy Illustratosphere s Floexovou produkcí.

Desetiskladbová kolekce "smyslových" skladeb působí naprosto nenuceně. Jako noční pohodový jam muzikantů ve špičkovém studiu s moderním vybavením, zato při svíčkách. Deska dohraje, muzikanti mají za 10 minut sbaleno (žádné bicí a další složité hudební nástroje), rozloučí se a odjedou do svých domovů s vyhřátou saunou. Všude je ticho a polární zář osvětluje krajinu, ke které právě dohraná deska přesně sedne.

75%

PS: Sever a elektronika - to je fenomén, na který jsem se musel během festivalu zeptat šéfredaktorky sámijského rozhlasu Inga Juuso - i sámijské kapely hrající tradiční hudbu tohoto malého etnika se bez ní téměř neobejdou. Na otázku, proč skandinávské kapely tak často zapojují elektroniku do své hudby mi odpověděla, že elektronika nejlépe vystihne náladu severské krajiny. Její majestátnost, rozlehlost i tajuplnost.

“jazzem a elektronikou“

“Ten songs collection "senses" songs have effect of spontaneous playing. Something like a night jam of musicians in high-tech studio with modern record technic, but playing in candlelight.”


CADENCE (USA) - April 2005

...where electronic atmospherics dwell alongside various winds and guitars....While an interesting sound mix, there are few moments that are truly distinctive and in fact, many veer close to New Age at time....


RYTMI 1/2005  Tunto: Tunto (Aani)

Hyvälle tuntuu !
Tunto-levyllä soittavat Petri Heimonen, saksofonit, huilut ja klarinetit, Jyri Terämaa, basso, koskettimet, perkussiot ja ohjelmoinnit sekä Matti Wallenius, kitarat, koskettimet ja baglamat. Vierailijoina ovat lisäksi Tomi Päiväläinen perkussioissa sekä kaksoset Lassi ja Leevi Rantanen, joiden rintaruokintaääniä on käytetty levyn ensimmäisellä raidalla. Levyn esittelyssä kerrotaan Tunnon olevan ”instrumentaalimusiikkia ja soittoääniä kauniille tai rumalle, käyttäjälle tai käytetylle, oikealle tai väärälle, matkalle kohti kovaa ydintä, Sinulle, joutilas kuuntelija”. Jos johonkin osastoon tämän levyn välttämättä haluaisin sijoittaa, olisi mielestäni sopivin kolo hyllyllä lähinnä RinneRadio -tyyppisen musiikin lähellä. Tunnon musiikki on kuitenkin originellia ja omista lähtökohdista kumpuavaa. Kokonaisuus on kiinnostava, ja instrumenttien vuoropuhelu hienosti rakennettua. Muusikot ovat erinomaisia, ja kappaleiden sävykirjo vivahteikas. Erityisesti Heimosen puhaltimet miellyttävät korvaa, vaikka hyvää työtä tekevät kaikki.

★★★★★ (5) Leena Isbom

Built with Berta.me